Chovatelská stanice OD CHVALSKÉ TVRZE

 

NovinkyFotogalerieAkceŠtěňataRodičeOdkazyKontakty                                   Chovná stanice zlatých retrieverů.

Vítejte na stránkách Amanda Caritin sen.

Tak to jsem já – Amanda. Narodila jsem se v chovné stanici Caritin sen v Rosicích u Pardubic 11.7.2006 spolu s dalšími sedmi sourozenci.mámě Caritě .Nejdříve jsem jenom spala a jedla a dováděla se svými sourozenci. Svět byl jedno velké dobrodružství. Když jsme trošku povyrostli, začali se moji sourozenci někam ztrácet s lidmi, kteří se na ně přijeli podívat. No, a jednoho dne si přijeli také pro mne. Poprvé jsem jela autem a seděla nové paničce na klíně. Všechno mě trochu děsilo a hlavně jsem nikde neviděla ani mámu, ani svoje sourozence. Rodný dvůr a zahrada také zmizely. Pak jsme přijeli do nového domova. Třásly se mi nohy a bylo mi špatně z jízdy v té plechové potvoře, ale byl tu dvorek, zahrada a na chodbě v domě teplý pelíšek s chlupatou dekou, která připomínala mámin kožíšek. Když jsem se trochu uklidnila a rozkoukala, dostala jsem něco dobrého na zub a svět se zdál hned veselejší. První noc se mi stýskalo a trochu jsem si pobrečela, ale ráno jsem zjistila, že je stále co objevovat a moji noví členové rodiny si se mnou hráli a byli na mě moc hodní. Zahrada skýtala mnoho nových dobrodružství a tak už na stýskání nezbyl čas.

Než jsem se nadála, byl listopad. To už jsem uměla chodit na vodítku (zpočátku se mi to vůbec nelíbilo). Moje panička se rozhodla, že začnu chodit do psí školy. Jednu chladnou sobotu jsem odjela se svými páníčky do Koloděj na výcvik. Jéje, to byla nádhera! S prvními pejsky, se kterými jsem se tam setkala, byli moji dva bráškové. To bylo shledání! Chvíli jsme si hráli, ale pak jsme museli jít cvičit se svými páníčky. Sedni, lehni, zůstaň, čekej, to nebylo moc zábavné, ale pak jsem uslyšela povel „přines“ a už jsem pádila pro aport, co přede mnou proletěl. To byla jiná zábava! Nosila jsem a nosila a panička mě vždy moc pochválila. Pak jsme odjeli zase domů a já skoro celý zbytek soboty prospala. Tak to pak chodilo skoro každou sobotu, až jsem jednoho dne směla přinést také bažanta a králíka. To už jsem věděla, že jsem dospělá a smím nosit zvěř, jako ostatní moji starší psí kamarádi.

Dnes už mám za sebou mnoho zkušeností z výstav i z práce a úspěšně složené i některé zkoušky: Např. OVVR a Podzimní zkoušky a tak už mohu chodit i na hony.  Musím se ještě pochlubit svými výstavními úspěchy: Vždy jsem byla na výstavě hodnocena známkou „výborná“ a z toho1x V1 CAJC,  6x V2 a z toho 3x Res. CAC., 1x V4.

.